Románský sloh
Románský sloh je umělecký sloh, který se ve středověku ve 11. - 13. století rozšířil ve stavitelství a výtvarném umění v zemích západní, jižní a střední Evropy. Na východě Evropy se v té době prosazoval byzantský styl.
Název toho uměleckého slohu je odvozen od slova Řím = Roma (je inspirován stavbami římského impéria). Vzniká v Itálii a odtud se šíří do Evropy. Je klasickým příkladem kontemplativního přístupu k víře v první polovině středověku. Šiřitelem a nositelem slohu je církev.
Architektura
Hlavní článek: Románská architektura
Častým stavebním materiálem používaným staviteli románského slohu byl kámen a cihly (zdivo - kvádříkové, lomové a klasové). Vnější stěny nebyly omítnuté.
Charakteristické znaky
- Těžká klenba (valená - půlkruh, někdy i křížová klenba)
- Silné, hrubě opracované zdivo
- Podpěry - silné, hmotné pilíře a sloupy
- Malé okenní i dveřní otvory (tzv. sdružená okna)
- Hmotnost, malá členitost a vznosnost
Církevní stavby
Církev stavěla kostely a kláštery.
Typ centrálního kostela
Typ podélného kostela
- půdorys kříže (Bazilika)
- více lodí
- např. Bazilika svatého Jiří, Bazilika svatého Prokopa
Kláštery
- samostatná hospodářská jednotka
- řídí se určitým řádem - regulí čili řeholí
- zakládány panovníkem nebo šlechtou
- střediska vzdělanosti
Světské stavby
| Umělecký sloh | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: | 11. století-13. století | Nástupce: |
| antika a raněkřesťanský sloh | Románský sloh | gotika |
Náhledy fotografií ze složky Románský sloh
